Odběr štěňátka je lepší si naplánovat na víkend nebo si vzít dovolenou a první dny štěně opouštět pouze nakrátko – 1 až 2 hodiny (většinou když spí). Pejska před nácvikem vezmeme na vycházku, aby se unavil. Pak ho uložíme do pelíšku a dáme mu několik hraček. Klidně na jej mluvíme a rychle odejdeme. Zásadně se ihned nevracíme i kdyby štěně kňučelo nebo štěkalo, protože by velmi rychle pochopilo, že takovým chováním dosáhne našeho návratu a opakovalo by se to při každém našem odchodu. Po chvíli se vrátíme a se štěňátkem se radostně přivítáme a pochválíme ho. Toto cvičení opakujeme vícekrát a postupně prodlužujeme dobu našeho odchodu.
štěně

Při pořizování štěněte musíme počítat s tím, že štěně bez dozoru často vyvede nějakou neplechu. Kárání má význam pouze tehdy, pokud následuje ihned po nežádoucím chování. Jen tak si Pes dokáže vytvořit žádoucí spojení mezi přestupkem a trestem. I když se pes při Vašem kárání tváři provinile, je to jen submisivní reakce na váš hněv a nemá nic společného s uvědomováním si svého předešlého chování.

Co se týká ničení věcí a interiéru bytu jsou štěňata vzhledem ke své váze a velikosti velmi výkonné. Psí dorostenci dokáží rozkousat prakticky cokoliv – počínaje botami a konče nábytkem. Je proto důležité dávat jim co nejméně příležitostí k podobnému jednání.

Je nutno uklidit z dosahu štěněte vše, co není na hraní – cennosti, důležité dokumenty, oděv, boty… Dát štěněti k dispozici dostatek hraček. Pokud najdeme pejska, že si hraje s nevhodným předmětem, hlasitě ho okřikneme FUJ nebo NESMÍŠ a ihned zamezíme v pokračování nežádoucí činnosti s tím že předmět nahradíme hračkou.

Štěňata ve věku výměny mléčných zubů (3.-6. měsíc) mají nutnost okusování různých předmětů. Proto je nutno jim dát dostatek vhodných věcí na kousání(žvýkací kosti z kůže…) abychom ochránili nábytek apod.
Je důležité si pamatovat, že psi neumí rozlišovat mezi novým a starým a ani odhadnout hodnotu věci. Pokud tedy nechcete, aby v budoucnu došly k úhoně drahé boty, nedávejte štěňátku na hraní staré obnošené škrpále.

Další zálibou psů je hrabání a zahrabávání různých věcí. Tato činnost vyplývá z jejich přirozeného chování, kdy si psovité šelmy vyhrabávají nory. Proto je nutno sledovat toto chování i u Vašeho pejska a při zjištění této činnosti ho nenechávat bez dozoru v místnosti s čalouněným nábytkem. Při hrabání na zahradě je lepší oplotit záhony s květinami a zeleninou a umožnit pejskovi přístup jen tam kde jeho hrabání bude mít menší následky.

Zdroj: dogsite.cz

Srst maltézáčků je hustá, zářivě lesklá, hedvábné struktury, těžce padající k zemi. Po celém těle je velmi dlouhá (přesahuje výšku maltézského psíka). Na péči je srst maltézského psíka poměrně náročná, ale nelíná. Nutností je, každý den ji pročesávat, kartáčovat a taky pravidelně mýt. Pejska můžete ostříhat i na krátko, tím pádem nemusíte srst maltezáčka každodenně opečovávat. Maltezáček patří mezi oblíbená psí plemena nejen díky své srsti, ale také díky své povaze, která je velmi přátelská.

Jokšírský teriér

Srst jokšírského teriéra je dlouhá, velmi jemná, hedvábná, lesklá a rovná. Zbarvení je tmavé, na těle a ocase ocelově modré, na ostatních částech těla tříslové. Nevýhodou je, že srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, pod ušima a mezi končetinami. Stejně tak jako u maltezáčka, můžete i jokšíráčka ostříhat na krátko. Výhodou této srsti je, že nelíná, protože eventuální odumřelé chlupy se zachytí v kartáči.

Čínský naháč

Další možnou variantou pro alergiky je také bezsrstá varianta čínského naháče. Čínský naháč má srst pouze na určitých částech těla (hlava, ocas, tlapky), struktura všech chlupů je jemná a hedvábná. Zbarvení je jakékoliv, mohou být i kombinace barev. Péče o srst čínského naháče spočívá v jejím každodenním pročesávání. Jelikož pes nemá téměř žádnou srst, je potřeba do pokožky psa vtírat ochrannou emulzi, v létě je vhodné použít kvalitní opalovací krém.

Zdroj: chovatelka.cz

Pelíšky pro ty nejvěrnější

Jakožto i člověk potřebuje ke zdravému životu a pohodové náladě dostatek spánku na odpovídající a pohodlné posteli, i pes jakékoliv rasy vyžaduje určitý standard v této oblasti. Mezi nejrozšířenější pomůcky tedy patří boudy pro psy a pelíšky. Právě druhá volba je jednou z nejpoužívanějších variant hlavně v domácím prostředí. Pokud máte psa, který se může pohybovat po domácnosti, je dobré vybrat pro něj útulný spací kout, místo toho aby navštěvoval postel ložnice nebo sedačku v obývacím pokoji. Kromě pohodlného spaní zajistíte zvířeti i odpovídající prostor pro jeho soukromí, které nevyžaduje pouze člověk, ale také jakýkoliv jiný živý tvor.

Výběr této potřeby pro psy by měl začít vyčleněním produktů podle velikosti psí rasy. Díky tomu se výběr doplňků relativně sníží a výsledná volba bude hned o něco snazší. V další fázi je třeba zvolit druh, typ a tvar daného pelíšku. Na výběr budete mít z textilních přístřešků, které jsou uzavřeny, z běžných klasických hadrových vaniček nebo obyčejných velkých a pohodlných matraček. Výběru a fantazii se meze opravdu nekladou. Pelíšky pro psy mohou však mít i zcela jinou podobu, kterou je kupříkladu imitace dřevěné lidské postele, která je samozřejmě ve zmenšeném měřítku, které odpovídá skutečné velikosti psa. Zde se jedná nejen o praktický výrobek, ale také o zajímavý a vzhledově estetický doplněk domácnosti.

Venkovní boudy pro psy

Vlastníte-li psa, který je buď většího vzrůstu nebo ho zkrátka nepouštíte do vnitřních prostor obydlí, je poměrně velikou nezbytností a otázkou řešení jeho venkovní příbytek. Z pohledu prostředí, ve kterém budou spací prostory umístěny lze volit jednoznačně pouze boudy pro psy. Jejich velikosti a tvary jsou bezpochyby opět rozsáhlé. Kromě klasické špičaté stavby můžete vybírat z nepřeberného množství kotců či jiných tvarů. Nejčastějším výrobním materiálem je vzhledem ke svým izolačním vlastnostem právě dřevo. Výjimkou však není ani plast. Některé dražší a luxusnější potřeby pro psy jsou vybaveny a doplněny náležitou izolací a jinými výdobytky psího světa, které rodinnému miláčkovi kladným způsobem zpříjemňují život.

Ostatní potřeby pro psy

Pokud již máte vybrány odpovídající pelíšky pro psy, je možné zaměřit se na kvanta dalších a potřebných doplňků, které slouží pro zabavení nebo rozptýlení zvířete. Základem celé výbavy jsou jistě vhodné krmící misky a vodítka. Bez těchto produktů lze život se psem zvládnou jen stěží. Existuje však celá řada dalších možností, jak zkrášlit svého psa nebo mu dopřát odpovídající zázemí. V tomto případě rozhodně zapomeňte na boudy pro psy a vybírejte praktičtější zboží, které představují hřebeny, hračky, obojky, oblečky, boty, přepravky, batohy, klece, výživa, postroje a spousta dalších vymožeností.

Váš pes totiž tyto pomůcky velikým a blahodárným způsobem ocení. Vhodné potřeby pro psy tak mohou zajistit domácím mazlíčkům dokonalý a spokojený život. Lidskou péči a perfektní zázemí dokáží tito tvorové vracet velice věrnou a hlubokou psí láskou. Všechny zde zmíněné doplňky lze samozřejmě nakoupit prostřednictvím stovek zajímavých a bohatých internetových nebo kamenných obchodů. Staňte se tím nejlepším a nejštědřejším pánem svého psa, který bude mít díky této péči opravdu vše.

Granule nebo konzerva

Chutné granule jsou pravděpodobně nejosvědčenější potravou všech dob. Jedná se o malé kuličky suché stravy, které obsahují všechny potřebné a náležité živiny, bílkoviny a sacharidy. Velice kladným způsobem se tyto produkty podepisují na kvalitní a hebké srsti nebo na dokonale ošetřeném chrupu. V případě aplikování této potraviny je nutnost vody téměř nezbytná.

Nejen chutné a lahodné granule pro psy mohou zasytit domácího tvora. Dalším poměrně vyhledávaným zbožím jsou konzervy, které se prodávají v různých velikostech a především v odlišných příchutích. Jde o masovou směs v nálevu, která může mít chuť vepřového, skopového, kuřecího, ale také ryby. V každém případě jde stejně jako u granulí o průmyslově vytvářené produkty.

Pokud zrovna nejste příznivcem těchto vynikajících pokrmů, lze dát zvířeti i jiné krmivo pro psy, které se skládá především z domácí stravy. Tento druh a způsob výživy je možné praktikovat samostatně nebo v kombinaci s granulemi či konzervami. Někdy zkrátka svému čtyřnohému oblíbenci dopřejete neodolatelné kousky masa od oběda, skvělý rýžový salát s vývarem nebo jiné dobroty. Výhodou je jistě velmi snadná příprava vzhledem k tomu, že jde o stravu lidí, na druhou stranu je zde riziko minimálního složení potřebných živin pro psa, které nalezne například při pozření granule.

Jakým způsobem správně krmit psa

Ať již zvolíte jakýkoliv druh stravy, vždy dbejte na její špičkové složení. Podle velikosti psa a plemene je vhodné zvolit odpovídající dávkování. Granule pro psy a další mlsky je dobré podávat pouze jedenkrát denně, pokud jde o dospělého psa. V případě štěněte je patřičné častější dávkování. Snažte se také psí stravu výrazně neměnit, pouze vhodně kombinovat libovolné krmivo pro psy s dalšími složkami jídelníčku.Nezapomínejte ani na občasné dobroty a sladkosti, které dělají radost nejen lidem, ale také zvířatům. Ovšem zde jistě platí, že nic se nemá přehánět. I když budete čerpat spoustu informací ohledně stravování, granulí a dalších prvků stravy pro psy z různých internetových zdrojů, vždy se budete muset rozhodnout individuálně, podle rasy psa a jeho fyzické kondice. Aktivní psí členové domácnosti mají zcela jiné požadavky na granule, než líná a stále spící plemena.V jakémkoliv případě se však vyvarujte nevhodného přesycování psa, které může vést k nevzhledné a pro živého tvora i zdravotně nebezpečné obezitě. Psi totiž nedisponují dostatečně vyspělým citem pro přesycení a zkrátka nemají nikdy dost. Volte pouze osvědčené a odzkoušené krmivo pro psy, které bude plné vitamínů a minerálů, jenž udělají z každého psa nejšťastnějšího tvora této planety.

Jako první krok je dobré získat informace o dané rase. Každá má svá specifika a podle toho se liší i přístup k psovi při výchově a výcviku. Je třeba si uvědomit i časové rozmezí, které jsme ochotni strávit výcvikem pejska. A samozřejmě priority, neboť některým majitelům postačí, pokud pejsek neničí jejich majetek a rozumí povelům typu: „Nesmíš!“ a „Zůstaň!“, a jiní očekávají psa, který poslechne na každý povel.

Ve většině útulků nám o pejskovi poskytnou základní informace – jeho stáří, snášenlivost s jinými psy, zdravotní stav, popř. informace o jeho původním majiteli, prostředí, kde pejsek žil apod.

Štěňata a velmi mladí psi jsou pro výcvik nejvhodnější, neboť nejsou ovlivněni výcvikem jiného majitele. Přitom mají dostatek elánu a energie všechny naše požadavky zpracovávat. Výjimkou mohou být štěňata s velmi negativními zkušenostmi z prvního styku s lidmi – zde se může jednat o bázlivé, nebo naopak agresivní jedince. U nich je nejdříve potřeba zapracovat na získání důvěry a pozitivního vztahu.

U psů ve věku od 3 do 10 let se většinou jedná o jedince, kteří již mají svůj styl chování, stálé zvyky a rozumí jistým povelům. Ale ani tak nemusí být převýchova složitá. Mnoho psů má své chování spojeno s prostředím, ve kterém se nacházejí. Pokud se dostanou k novému majiteli, a tím pádem do nového prostředí, mohou některé své zvyky ztratit automaticky (např. naučení na nové místo pro psa, nebo naopak místa psovi zakázána). Proto je dobré všechny naše požadavky spojené s prostředím učit psa ihned po jeho prvním příchodu do nového domova.

I zde ovšem mohou vznikat první problémy. Např. pokud byl pes od původního majitele zvyklý, že nesměl na křeslo a my mu na něm nyní chceme vytyčit jeho místo, může se jednat o stresující situaci pro psa, neboť bude stále podvědomě očekávat výtku. Toto však lze vždy velmi dobře poznat z chování pejska. Pokud na svém novém místě nervózně sedí a stále nás (popř. okolí) pozoruje a neusne zde v žádném případě, je lepší se podvolit a vymezit pro našeho chlupatého přítele jiný prostor.

Co se týká povelů – s ohledem na danou rasu můžeme psa novým dovednostem naučit. Samozřejmostí je větší dávka trpělivosti, než v případě štěňat.

U pejsků starších 10 let se jedná již o klidnější jedince (což nemusí být pravidlem vždy). U těchto nových „spolubydlících“ většinou nenastávají problémy s ničením prostředí. Starší pejsci bývají velmi vděční, pokud si je někdo na dožití vezme a snaží se prostředí co nejlépe přizpůsobit ku spokojenosti nového pána. Zde je ale s výcvikem již značný problém, neboť pejsek nemá ani elán, ani motivaci učit se novým kouskům. Tady je jednodušší přijmout naučené zvyky zvířete a omezit naše požadavky na základní harmonické soužití.

Pokud si s naším novým přítelem nevíme rady, existuje mnoho typů psích polepšoven, nebo cvičišť, kde mohou poradit nebo přímo psa vycvičit. Je třeba mít ale na mysli, že náš pejsek ocení čas, který jeho výcvikem trávíme a naše trpělivost se nám mnohonásobně vrátí. Vždy je ale dobré počítat s velkým časovým rozmezím a s mnoha možnými ztrátami.

Zdroj: hafici.cz

Čokoláda

Psi jsou na metylxantiny, tedy kofein a theobromin, který čokoláda obsahuje, mimořádně citliví a nedokážou je vyloučit jako lidé. U lidí se metylxantin rozpadá přibližně dvě hodiny, psi k tomu potřebují devětkrát delší dobu. Odhaduje se, že psa může smrtelně ohrozit dávka mléčné čokolády v množství 50 až 60 gramů na kilo jeho hmotnosti. U čokolády na vaření, kde je vyšší obsah kakaa, je takto nebezpečné mnohem menší množství. Už 650 g mléčné čokolády nebo 90 g čokolády na vaření může zabít psa vážícího 10 kg.

Příznaky otravy metylxantiny

Projevuje se zvracením, zvýšenou aktivitou a neklidem, citlivostí na dotek, zrychleným dechem a tlukotem srdce. Poté se dostaví slabost, třesavka a ztráta kontroly nad svalstvem nohou. Pak může nastat kóma a smrt.

Jestliže víte, že váš pejsek snědl větší množství čokolády nebo kakaa, a nejeví zatím žádné známky otravy, snažte se u něj vyvolat zvracení a to do 4 hodin od pozření čokolády. Jestliže je to už delší doba, dejte mu aktivní živočišné uhlí ve formě tablet v množství 1 – 2g/kg živé hmotnosti psa. Potom mu podejte projímadlo, ne však na olejové bázi.

Kosti

Lidé si často myslí, že syrové kosti způsobují poranění žaludku a střev. Ve skutečnosti se ale pes může zranit jen kostí vařenou. Kosti vařením zkřehnou, snadno se odlamují a mohou způsobit potíže. Syrovou kost, dokonce i rybí pes bez problémů stráví. Dále pejskovi můžete dát syrové kuřecí skelety, kuřecí krky a celá křídla, nebo také syrovou hovězí kost nebo žebra. Nikdy nekrmte psa kuřecími kostmi, mohou se štěpit a poškodit žaludek nebo střeva.

Lidská strava

Lidská strava je pro psy nevhodná. Většinou je ochucena různým kořením, na které psí žaludek není zvyklý. To může vést ke zdravotním komplikacím. Navíc pes, který si zvykne na lidskou stravu, přestane žrát psí granule, protože nejsou ochucené jako naše jídlo.

Zbytky od oběda nebo prošlé potraviny také nepatří do psí misky. Pes není odpadkový koš, který by sloužil k odstranění starých uzenin, které jsme nestihli sníst.

Nikdy nedávejte psům jídlo přímo z ledničky. Pes potřebuje krmení, které má pokojovou teplotu. Studená nebo příliš teplá strava mu může poškodit trávicí ústrojí, zvíře pak může trpět například průjmem.

Slané potraviny

Pes má po slaném krmivu chuť na další a další sousta, a vezme si tak víc, než by potřeboval. Důsledkem bude stejně jako u lidí, že začne tloustnout. Mimo toho přemíra soli může u psů stejně jak u lidí vést k vysokému krevnímu tlaku. Ovšem není pravda, že by pes neměl dostávat vůbec žádnou sůl, bez ní by nemohl trávit.

Sladkosti

Sladkosti můžou vašemu pejskovi způsobit velké problémy. Nejvíce psům škodí látka xylitol, která je součástí bonbonů, pečiva, sušenek nebo třeba koláčů. Xylitol jako přirozený cukrový alkohol je ale obsažen i v ovoci a zelenině – švestky, jahody, maliny, květák a kukuřice, i když v malém množství. Xylitol u psů výrazně zvyšuje hladinu inzulínu, a tím může způsobit pokles hladiny cukru v krvi a psa ohrožuje na životě.

Účinky xylitolu se projevují asi 30 minut po požití většího množství výrobků, které ho obsahují. Prvními příznaky jsou slabost, ztráta koordinačních schopností a křeče. U xylitolu bylo zjištěno i podezření, že psům poškozuje játra.

Kočičí krmivo

Hodně chovatelů dává psům kočičí stravu, protože jim víc chutná, ale to není nejlepší řešení. V kočičí potravě je vyšší podíl proteinů, což může vést k trvalým zažívacím problémům.

Cibule a česnek

Přesto, že nám lidem prospívají jako přírodní antibiotikum, pro psy jsou ve větším množství jedovaté.

Pokud chcete, aby byl váš pejsek zdravý, dávejte mu jen speciální psí stravu. Výběr psího krmiva na trhu je obrovský. Od nejlevnějších masových konzerv či granulí určených pro všechny psy, přes dražší a kvalitnější, jejichž určení bývá rozděleno podle velikosti psa, jeho věku či výkonnosti.

Váš čtyřnohý mazlíček se vám za to odmění oddaným přátelstvím, které je pro každého páníčka tím největším darem.

Zdroj: hafici.cz

Měl by být pes krmen vegetariánskou stravou?

Nejdříve musíte zvážit, co konkrétně obsahuje vegetariánská strava. Odpovědí na tuto otázku je obilí a zelenina. A zde může nastat problém. U vegetariánských psích potravin se běžně používají tři typy zrní – sója, pšenice a kukuřice. Ale pozor, to jsou potraviny, které mohou způsobovat psům alergie. Zrna mají unikátní složení tuku, který má vysoký obsah omega-6 tuků a nízký obsah omega-3 tuků. Psí mozek se podobá tomu lidskému v tom, že ho více ovlivňují omega-3 tuky než omega-6. Když mozek u psa není v rovnováze, nefunguje optimálně. Snadno se tedy může stát že pes začne mít potíže s koncentrací a soustředěním.

Tato myšlenka o vegetariánském krmení psů vznikla v Evropě, protože v mnoha zemích na světě, hlavně v Indii a Maroku jsou psi vychováváni ve velkém s čistě vegetariánskou stravou. To je ale motivováno náboženskými, ekonomickými a dalšími aspekty. V přírodě jsou ale zákony dané a strava je jedním z nich. Psi potřebují maso k přežití.

Stále zůstává otázka – Vegetariánství Ano, či Ne?

Během posledních let došlo v západních zemích k rozmachu vegetariánského stravování a nyní tento trend našel cestu také v krmivech pro domácí zvířata. Bylo prokázáno, že se pejsci i ostatní domácí zvířata vyvíjejí stejně dobře, pokud jsou denně krmeni levným vegetariánským krmením pro psy.

Jenže velké množství bílkovin a nedostatek aminokyselin nepodporují delší život psa. Při krmení pejska dietním krmivem, které je především založené na obilí a zelenině, se může zdát, že se mu daří krátkodobě lépe, ale z dlouhodobého hlediska je tomu přesně naopak. Je to z důvodu složení obilovin, to jsou především sacharidy a trochu bílkovin a menší množství tuku. V průměru obsahuje obilí ve 100 gramech asi 15 g sacharidů, 2 g bílkovin a přibližně 0,5 g tuku.Tento proces může trvat roky, ale je nezvratný. Přestože psi jsou schopni jíst obiloviny a vstřebávat některé živiny z obilí, není to jejich správné krmivo. Určitě byste měli alespoň občas pejskovi masíčko dopřát. V dřívějších dobách psi nikdy neputovali do kukuřičného pole, aby si uloupili kukuřičný klas. V přírodě psi vždy jedli maso a přežili tak po tisíciletí.

Pes by měl mít i přísun živin, které jsou zahrnuty pouze v mase. Ty by měl majitel svému čtyřnohému kamarádovi zvlášť dodávat, pokud z něj chce mít vegetariána. Kvalitní krmení pro psa by mělo mít dostatek bílkovin a vápníku, ale toto není v běžném vegetariánském krmení dostatečně obsaženo.

Měli by být tedy psi krmeni vegetariánskou stravou? To je hodně složitá otázka. Je to jen a jen na vás a vašem rozhodnutí. Doufám že se rozhodnete správně a vašemu čtyřnohému příteli se bude dařit dobře.

Zdroj: hafici.cz

Jakého psa?

Zkuste uvážit váš životní styl, vaše fyzické schopnosti, temperament a vemětte v úvahu nároky psa. Teprve pak se rozhodujte o jeho věku, velikosti, pohlaví a o tom, zda to má být míšenec nebo pes s rodokmenem. Německý ovčak nebo barzoj se nehodí do bytu v šestnáctém poschodí, něměcká doga sežere tolik masa jako dvouletý lev a afgánský chrt vyžaduje stálou péči o srst. Nejdřív přemýšlejte a přemýšlejte důkladně. Když nemáte dost místa, dost peněz nebo nechcete-li se psem denně cvičit, uvažujte raději o malém psu. Malí psi žijí obvykle déle než větší plemena, ale společensá plemena mívaí kratší život než malí psi jiných plemen. Jestliže potřebujete společníka, přítele nebo hlídače, proč byste pořizovali psa s rodokmene? Míšenci jsou levní, jsou k mání ve všech velikostech, věnují vám i vyžadují od vás právě tolik nákonnosti jako psi s dlouhým rodokmenem, jsou méně náchylní k chorobám a mají vrozené zdravé jádro, které vědci zdůvodňují právě kombinací přirozených vlastností hybridů.

Štěně nebo dospělí pes?

Mít štěně je radost, hlavně když máte děti. Jestli však chcete mít společníka, kterého můžete brát na procházky, je nejlepší mladý dospělý pes. Pro staré lidi je péče o štěně náročná, ale mohou docela dobře poskytnout domov odloženému staršímu psu. Ujistěte se, jestli starší pes, jehož chcete koupit, je čistotný – u psa, který prožil dlouhý čas v psinci, tomu tak nemusí být. Štěně bude potřebovat někoho, kdo mu nahradí matku, bude na něj dávat pozor, bude ho krmit, učit čistotnosti a stráví mnoho času vytvářením dobrých vzájemných vztahů. Pokud jste však celý den mimo domov, vůbec o štěněti neuvažujte.

Pes nebo fenka?

Nemusí být vždy lehké se rozhodnout, kterému pohlaví dáme přednost. Pokud se nechcete zabývat chovem, mluví proti feně několik důvodů. Ten hlavní je hárání, to je rozmnožovací cyklus, který se dvakrát do roka opakuje. Během hárání je fena přitažlivá pro psy a ti ji obtěžují, také může mít snahu utíkat a toulat se. Určitým lidem zase vadí vaginální výtok feny, obtížná bývá i falešná březost, k níž mají některé feny sklon. Kastrace nebo periodické užívání antikoncepčních léků můžeč také podstatně zvýšit náklady na držení feny. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že psi jsou vyrovnanější než feny. Psi zase nemohou často odolat vábení háravé feny v okolí a vydávají se na toulky za romantickým dobrodružstvím.

Instinktivní inteligence

je u každého psa individuální a dá se změřit psími IQ testy. Vztahuje se k instinktům, které jsou vlastní danému plemeni. Některým psů například instinkt velí chránit nebo střežit majetek svého pána, jiným zase pást ovce. Někteří byli šlechtěni, aby dokázali přinášet nebo plašit zvěř, dalším je vlastní pronásledování nebo stopování. Dokonce se říká, že společenští psi vnímají citlivěji lidské emoce a lépe čtou signály v lidské smečce. Ať už je tomu skutečně tak, nebo ne, pravdou zůstává, že každý pes má svou vlastní instinktivní inteligenci, kterou byste neměli porovnávat s jinými plemeny, neboť jejich vrozené schopnosti a intelekt se příliš liší.

Adaptivní inteligence

schopnost učit se novým věcem a řešit problémy. Je u každého psa individuální a dá se změřit psími IQ testy. Adaptabilní inteligence ovlivňuje to, co se pes dokáže naučit sám. Zahrnuje jeho instinkty zajišťující přežití, schopnost adaptovat se na prostředí, učit se prostřednictvím zkušeností, řešit nové problémy, čelit nebezpečí apod. Adaptabilní inteligence se může u jednotlivých psů téhož plemene značně lišit. Zatímco všichni maďarští ohaři mají stejnou instinktivní inteligenci, jejich adaptabilní inteligence je velmi rozdílná – někdy i velmi výrazně. Rozdíly v adaptabilní inteligenci mezi psy téhož plemene lze měřit pomocí vhodných testů

Pracovní inteligence/poslušnost

je závislá na rase psa. Někdy se jí říká též sociální inteligence. Je to schopnost psů vnímat pokyny a příkazy člověka a reagovat na ně. Jde o schopnost naučenou, která může být u každého jedince jiná.

Ve své knize Inteligence psů z r. 1994 uvedl dr. Stanley Coren (autor bestsellerů, psycholog a světoznámý odborník na chování psů) seznam plemen seřazených podle sociální inteligence (projevuje se schopností plnit úkoly) – tedy podle toho, jak jsou tito psi schopni učit se od člověka.

Záleží na inteligenci?

Pokud jste v seznamu nenašli plemeno, které máte doma, nebo se rozčilujete, že váš Beník je tedy rozhodně chytřejší, než ukazuje žebříček, zadržte. Odhaduje se, že je na světě více než 400 různých plemen, takže tato inteligenční stupnice rozhodně není kompletní. A neberte ji zase tak vážně. Psí plemena bývají řazena podle toho, co se dokážou naučit od člověka. To je však jen jedna složka jejich inteligence! Každý pes má také inteligenci založenou na instinktech (vrozenou) a na schopnosti adaptace (co se dokáže naučit sám). Tyto složky ovlivňují chování psů stejně jako roli, kterou jednotlivá plemena hrají v soužití s lidmi. Ani fakt, že se vaše oblíbené plemeno při měření schopností učit se od lidí umístilo na posledních příčkách, by jej nemělo vylučovat při výběru vhodného rodinného společníka. Někteří psi jsou prostě vynikající jako lovečtí, jiní jako pracovní a z dalších zase mohou být oddaní domácí mazlíčci. Nezapomínejte ani na to, že chytrý pes může vyžadovat náročnější výcvik, pokud se má naučit přijatelnému chování a základní ovladatelnosti pro pohodové společné soužití s člověkem.
Například nejchytřejší border kolie je rozená „workoholička“, která potřebuje denně psychicky i fyzicky unavit, takže pořizovat si jen jako chytrého mazlíka na gauč by bylo opravdu pošetilé! A především – borderka potřebuji ke svému životu práci, jinak nebude šťastná…
Osobně mě na žebříčku zarazila ještě to, že mezi prvními patnácti není belgický ovčák malinois – plemeno, které je velmi často srovnáváno s kvalitami německého ovčáka (a pro mnohé svými vlastnostmi německého ovčáka dokonce převyšuje).
Někdo má dokonce teorii, že nejinteligentnější jsou takoví psi, kteří nemají potřebu poslouchat člověka a řídí se vlastním úsudkem… To už je věc názoru Pravdou však zůstává, že velmi záleží i na konkrétním jedinci. I mezi žebříčkově nejchytřejšími plemeny se najdou méně chápaví jedinci, stejně tak mezi plemeny poslední desítky se klidně může objevit psí génius.

Zdroj: muj-pes.cz

Nepodmíněný reflex

Nepodmíněné reflexy jsou reflexy vrozené, které se uplatňují téměř trvale ve stejné formě a přecházejí celkem nezměněné z generace na generaci. Tyto reflexy se nazývají nepodmíněné proto, že nejsou zapříčiněny (podmíněny) okolím a individuálními zkušenosti. Dobrým příkladem nepodmíněného reflexu je bodnutí do tlapky psa. Kdy podnět (píchnutí) bez účasti mozku, rovnou přechází do určitých svalů (v tomto případě do tlapky), které se ihned stáhnou a ucuknou s packou. Zkoušet na psovi to nemusíte, opravdu to funguje. Určitě jste zažili situaci, když jste sáhli na něco horkého, tak vám ruka sama od sebe odskočila. Některé tyto reflexy jsou základem pro tvoření podmíněných reflexů výcvikových. Např. když pes vytráví a dostane hlad, donutí ho pud sebezáchovy vydat se na lov (v našem případě začne šmejdit a dělat všemožné pro to, aby potravu dostal). Toho můžete využít pro výcvik „za odměnu“.

Podmíněný reflex

Vedle nepodmíněných reakcí se vyskytuje u zvířat ještě jiný druh chování. Toto chování má individuální rysy, které jsou právě podmíněné okolím a zkušenostmi jedince. Vznikají v souvislosti s podněty, které působí na smysly psa tj. zrak, hmat, čich, sluch a chuť. Proto u štěněte můžete vidět například toto chování: Štěně uvidí sáček od brambůrek, který unáší vítr. Zrakový vjem nepodmíněným reflexem orientačním a reflexem „zvědavosti“ a pudem pronásledování způsobí rozběhnutí psíka za sáčkem. Dostihne jej, očichá a zjistí, že na žrádlo to není. Tak nechá sáček ležet a věnuje se něčemu dalšímu. Toto se štěněti stane třikrát, čtyřikrát, ale pak již za papírem neběží. Štěně zjistilo, že to není živá kořist ani nic jedlého. Protože se nesplnila podmínka kořisti nebo něčeho jedlého, přestal sáček jako podmíněný podnět působit. Nevyvolává ve štěněti žádnou reakci.

Výcvikové reflexy

Veškerý výcvik psa je vybudován na podmíněných reflexech. Např. při nácviku sedání dáváme povel „sedni“ a součastně tlačíme na bedra. Jsou to dva podněty, jeden nepodmíněný a druhý (povel „sedni“) podmíněný. Oba podněty vyvolávají reakci organismu, tj. pes usedá. Prozatím je ovšem rozhodující podnět nepodmíněný, tj. mechanický tlak na psa, ale podmíněný podnět, tj. povel „sedni“, už začíná také působit. Opakováním začne podnět podmíněný (povel sedni) stačit k tomu, aby se pes spolehlivě usadil. Vytvořila se tzv. dočasná dráha (tj. ucho, mozek, svaly). Dočasná proto, že při neopakování může zmizet (jak se říká: pes zapomíná, pokud se výcvik přeruší). Ale naopak pokud je cvik často procvičován vytvoří se „pevný výcvikový reflex“.

Tento pevný reflex, i když byl vypracován dobře, nemusí být vždy 100%. Záleží na dalších různých okolnostech. Zejména na zdraví psa, jeho psychickém stavu a dalších činitelích. Například již výše zmiňovaná „neposlušnost“ psa v blízkosti hárající feny.

Zdroj: mujpes.cz